Terapie jinak: Jak může podpora v bezpečném prostoru měnit celou rodinu

Přichází za mnou rodič dítěte se specifickými potřebami. Já ho vítám úsměvem a otevřeným prostorem pro vše, co je potřeba. Rodič se usměje a někdy se pak schoulí do sebe a mluví tiše. Jako by si nebyl jistý, jestli může opravdu mluvit nahlas.

Tolikrát už totiž slyšel, že něco nedělá správně. Stále se setkává s radami, které spíše zraňují, něž pomáhají.

A tak mluví opatrně. Nesměle. V tu chvíli vnímám, jak obrovskou odvahu v sobě ten člověk má. Protože i přes všechny pochybnosti a únavu se rozhodl přijít. A otevřít něco velmi citlivého.

Často stačí jen chvíle ticha.
Prostor, kde nemusí nic dokazovat. Kde není tlak, očekávání ani hodnocení.

A pak přijdou slzy. Ne jako projev slabosti. Ale jako úleva. Někdy se objeví vztek a jindy zoufalství.

Konečně se po dlouhé době něco v těle i duši uvolní.

A právě v té chvíli začíná to opravdové.

💌 Terapie, která není o opravování, ale o přijetí.

💌 Terapie, která se nedotýká jen jednoho člena rodiny – ale pomalu a jemně uzdravuje všechny milované.

Když rodič nese celý svět

Rodiny s dětmi, které jsou "jiné", často žijí v odlišném rytmu než většina okolí.
Na první pohled možná působí, že "všechno zvládají", ale pod povrchem…

• pořádně nespí
• bojují s institucemi
• jsou neustále ve střehu
• mnohdy i velmi sami

Ne proto, že by neměli přátelé nebo byli neustále doma, Ale proto, že ne každý dokáže opravdu porozumět tomu, co obnáší každý den žít s dítětem, které má jiný způsob vnímání světa.

Rodič musí být jenom rodičem?

Tohle je otázka, kterou si pokládá spousta maminek i tatínků.
📢 Kde jsem já?
📢 Kde je můj odpočinek, moje radost, moje hranice?
📢 Možná se objevuje také vina – že křičím, nemám tolik času, nezvládám vše, jak potřebuji - v klidu a pohodě.

Sezení, na kterém se potkáváme není o hledání chyb.
Je o znovuobjevení toho, co ve Vás je – ale zůstalo potichu.
O důvěře, že i když jste rodič, stále jste také člověk. Se vším všudy.

Čas pro Vás i Vaše milované dítě

📍Někdy si potřebujete jen vydechnout – nebýt pořád v "roli".

📍Jindy přijít na to, jak situacím kolem Vás lépe porozumět.

📍Také můžete přijít s akutním problémem, kdy už nevidíte, jak dál.

Setkávám se také s dětmi se specifickými potřebami.

Používám jemné, prožitkové techniky. Děti si uvědomují emoce a jak je lépe prožívat, vnímají okolní svět z pohledu druhého člověka. Stačí, že můžou být na chvíli v bezpečném prostoru, kde mohou cítit větší sebedůvěru a hodnotu.

Co mi to přinese?

Někdy "jen" úlevu.
Jindy velké AHA momenty.
Často jemné, ale zásadní změny – v emocích, ve vztazích, v postoji k sobě i dítěti.

Rodiče popisují, že po čase:

🍀 lépe zvládají náročné situace

🍀 přestávají se v noci trápit výčitkami a starostmi

🍀 nebojí se říct, co potřebují

🍀 víc rozumí svým emocím

🍀 a hlavně –víc rozumí svému dítěti

Šťastnější děti?

🍁 Když dostanou prostor být samy sebou, bez tlaku na výkon nebo změnu, jsou uvolněnější.

🍁 Začínají se vyjadřovat jinak – klidněji, odvážněji, jasněji.

🍁 Získávají sebedůvěru a pocit vlastní hodnoty.

Nezměníme jejich diagnózu, měníme jejich vnitřní svět – a to je někdy víc než cokoli jiného.

Terapie není jen pro "krizové chvíle"

Terapie je místo, kde můžete být.
Se vším, co si nesete – s únavou, frustrací, pochybnostmi, láskou i nadějí.
💛 Je to prostor, kde se může z chaosu stát ukazatel.

💛 Kde místo tlaku vzniká prostor pro úlevu a nadechnutí.

💛 A kde rodič není jen funkce – ale člověk, který si zaslouží být slyšen.

Cítíte, že tato slova Vám vibrují v těle?

Možná právě teď vnímáte, že takový prostor potřebujete, že Vás volá.

Přijďte tak, jak jste. Se vším, co nesete. Pomohu Vám sundat z ramen to těžké břemeno.

S láskou a vděčností,
Monika 🌿