Blog

Přichází za mnou rodič dítěte se specifickými potřebami. Já ho vítám úsměvem a otevřeným prostorem pro vše, co je potřeba. Rodič se usměje a někdy se pak schoulí do sebe a mluví tiše. Jako by si nebyl jistý, jestli může opravdu mluvit nahlas.

Někdy si v tichu všimneš, že se Ti v životě opakují určité nepříjemné situace. Jindy se přistihneš, jak znovu a znovu děláš něco, co Tě bolí. Občas se cítíš nepochopená, odmítnutá, neviděná… i když se tolik snažíš. Někdy máš pocit, že Tě něco uvnitř blokuje — ale nevíš přesně co.